Agility

Abychom vám přiblížili blíže agility, měli byste si vůbec uvědomit, co to vlastně je. Agility by se dalo připodobnit ke klasickému koňskému parkuru. Psy skáčou přes překážky, zdolávají áčka či kladiny nebo probíhají tunely. Agility sdružuje KLUB AGILITY ČR, který školí rozhodčí, stará se o chod oficiálních závodů, vydávání výkonnostních průkazů a umožňuje skládání zkoušek. Zkrátka se stará o to, aby úroveň tohoto celosvětově oblíbeného sportu u nás i nadále kvetla. A naše české týmy rozhodně na světovou úroveň sahají.

Na agility mohou chodit všechna plemena a voříšci, všech věkových kategorií. Psi se svým psovodem tvoří tzv. tým. Samozřejmě musíte přihlížet na motorické a psychické predispozice vašeho pejska. Pokud máte v plánu účastnit se oficiálních závodů či jiných vrcholných akcí, určitě nezačnete navštěvovat cvičiště s mastifem, ale i taková plemena si občas rádi protáhnout svaly. Nezjistíte ale jak se váš pejsek na agility bude tvářit, dokud to nezkusíte. Psi musí být zcela ovladatelní a neagresivní, jelikož se na placu pohybují zcela volně bez obojku a samozřejmě i košíku. Vy potřebujete jistou dávku trpělivosti, jelikož psi nejsou stroje a mají svou hlavu, která si někdy vede jen svou a „její majitel“ do toho tunelu prostě nevběhne, ať nadáváte nebo ne. Agility musíte brát s radostí, pokud se nebudete bavit vy, pes sebevíc nadšený z aktivního pohybu, nebude naplno šťastný bez vás.

Agility je rozděleno do tří kategorií velikosti:
S - small - kohoutková výška psa do 34,99 cm
M - medium– kohoutková výška psa od 35 cm do 42,99 cm
Llarge - kohoutková výška psa od 43 cm
A neofiko XSmini - kohoutková výška psa do 25 cm až 27 cm

Jak jsme již napsali, pejsek překonává různé překážky, jejichž počet se na závodech liší. Obvykle je to plus mínus dvacet překážek na jeden běh, záleží na rozhodčím a úrovni závodníků. Na závodech rozlišuje jumping – což je agility bez zónových překážek. Klasické agility, kde již zónové překážky jsou (zónové proto, že pes musí dodržet – tj. dotknout se – vyznačené zóny, obvykle barevně odlišené).

Vždy jsme pokukovali po různých psích sportech, hlavně po agility, které bylo nejvíce známé a jehož nákresy jsme měli možnost sledovat v psích časopisech. Že bychom se mu ale skutečně aktivně věnovali nás však ani ve snu nenapadlo už proto, že zde v okolí nebyla žádná možnost docházek na cvičiště, kde by agility provozovali. Naštěstí nám jsem „z nebe“ spadl psí nadšenec Lenka se svým neuvěřitelně chytrým a hodným a krásným a prostě úžasným Atoskem. Lenka Turková již agility znalá se pídila o místních cvičištích, docházela na
klasickou kynologii a agility se věnovala především na táborech. A Atíkovi to moc chybělo. Lenka nelenila a za nedlouho pár pejsků se svými nadšenými páníčky už skákalo přes překážky na nedalekém cvičišti na Vinici. Vzhledem k tomu, že Lenka s Atým chodila několikrát denně přes náš dům a my ji sledovali, jak Atoska cvičí prvky z dog dancingu a další vychytávky, slovo dalo slovo a my už seděli v autě s BiBíkem a Summer vyrážejíc směr cvičák. Byly jsme zvědavé, jak naše holky budou reagovat na cizí psy, prostředí a hlavně úplně cizí zábavu. No, už na první hodině holky předvedli, že je agility pro ně jako stvořené a po pár lekcích se daly relativně srovnávat s ostatními pesany. To už bylo jasné, že nás agility jen tak ze svých spárů nepustí a chtě nechtě jsme podali přihlášku na vinický cvičák. Ta byla odmítnuta už proto, že jsme neměli zájem o sportovní kynologii, ale jen o agility. Ale naštěstí jsme mohli na agility docházet i jako „nečleni“. Brzy se založilo občanské sdružení našeho klubu agility Primavera a po mnoha nepříjemnostech, které bohužel ještě nejspíš chvilku potrvají, se všichni můžeme kochat radostí našich psů z pohybu po parkuru.

Jak jsme již napsali, BiBi a Summer se dostaly na úroveň ostatních parťáků poměrně brzy, jen kdybychom jim to my nekazily :-/ Ale sranda musí bejt, i kdyby… Takže to, že občas Iveta zabloudí na parkuru, Sandra občas někde ztratí BiBi, baví všechny přítomné. Máme to štěstí, že jsme se sešli všichni do jednoho zapálení pejskaři, kteří by za své psy dýchali, takže kolektiv lepší než bychom i mohli přát a i díky tomu náš klub vzkvétá a psi i my se ve svých agilitích schopnostech zdokonalujeme mílovými kroky. Jak to nám i holkám jde, by vám měly říci výsledky závodů, jenže těch se moc nezúčastňujeme. Jednou jsme závodili a docela i úspěšně, ale určitě se příští rok polepšíme. Tak si alespoň můžete přečíst komentář výcvikářky Lenky:
BiBi:Jsem překvapená každým dalším tréninkem jak to Bibince jde :) Je velmi nadšená a dělá velké pokroky :) věřím, že v příští sezóně dá všem pěkně na frak :) Když zavzpomínám na její začátky, tak je úžasné za jak krátkou dobu se dá vzbudit ve psech nadšení pro tento sport :) Jen kdyby u toho tak "neřvala" :-DSummer:Ani nevím, jak to komentovat :) asi jedním slovem - supr! Nevěřili byste neskutečné přizpůsobivosti psa vůči svému psovodovi :) I když se panička na parkuru zamotá, tak Samík trpělivě vyčkává kam, že se ta panička rozhodne pokračovat dále :-D Od prvních krůčků vidím taky veliké pokroky! A tak, jak mnoho pejsků miluje tunýlky, tak Summer miluje zónovky, protože tam má nad vším dostatečný přehled :)

Agility a akity je kapitola sama o sobě, alespoň nás… Hagísek má občas záchvěvy dychtivosti na skákání, ale obvykle jen doma na zahradě. Na cvičáku má moc jiných starostí a nějaké agility mu je putna. Ukázat, že to umí a nezájem… Ryuška má temperamentu na rozdávání, proto jsme si mysleli, že pro ni bude agility jako stvořené…Je to sice lepší než s Hagisem, ale na parkuru se příliš nepřetrhne. Za to při honičkách po výcviku v rychlosti jasně vede :)

Agility nám dává možnost vybít přebytečnou energii, odreagovat se a hlavně holky to nesmírně baví! A to je pro nás nejdůležitější, protože ty jejich doslova vysmáté ksichtíky milujeme :) Takže neváhejte a zkuste to!