Akita Cup 2008

Ve dnech 17.-18.2008 se v Itálii konal již pátý ročník Akita Cup. Je to dvoudenní akce věnovaná plemeni Akita inu, jak již napovídá název. První den probíhají semináře a diskuze s japonskými rozhodčími. Pozvání na letošní Akita Cup přijali tři významné osobnosti ze společnosti AKIHO, prezident rozhodčích exteriéru Hiroshi Kato, a viceprezidenti Hitoshi Takasugi a Hamada Masami. Nejvýznamnější úlohu měl samozřejmě prezident rozhodčích Akita inu Hozonkai, proto bychom rádi v kostce uvedli jeho životopis. Pan Kato se narodil 21.5.1945 v Japonsku. Posuzováním plemene se začal zabývat 6.2.1977. Od 1.6.2001 do 1.6.2003 byl ve funkci viceprezidenta sekce rozhodčích. Následně od v roce 2005 do roku 2006 byl viceprezidentem rozhodčích AKIHO. Od 10.8.2006 do 31.5.2007 pobýval ve funkci prozatímního prezidenta a od 1.6.2007 do současnosti působí jako prezident rozhodčích exteriéru Akita inu Hozonkai.

Když nám přišla pozvánka na tuto významnou akci nešlo dlouho váhat. Po několika vyměněných e-mailech s pořadateli a zástupci hotelu jsme se vydali na dalekou cestu. Ve společnosti s poradkyní chovu a pana T. Vávry, který nám pomáhal s překlady, jsme po dvanácti hodinovém putováním dorazili do Vald-Hotelu. Všichni unavení jsme se doplazili do hotelového pokoje a odpočívali, bezpochyby nejlépe z nás snášel cestování Haguro, který statečně držel oči otevřené a hlídal nás, aby nás náhodou neukradli… Již v průběhu dopoledne od 10:00 do 12:00 probíhal první seminář. Byl určen výhradně pro evropské rozhodčí exteriéru, kterého se bohužel žádný z českých rozhodčí zřejmě nezúčastnil… Od tří hodin odpoledne se konal seminář pro širokou veřejnost, který byl naším hlavním cílem celé výpravy. Kolem druhé hodiny jsme se začali shánět po adrese, kde se seminář bude odehrávat. Na recepci nám bohužel nikdo nedokázal pomoci, ale naštěstí se nás ujali velice milí lidé z ChS Antico Oriente, kteří nás zavedli do vzdáleného hotelu. Tam již na všechny čekal pan Saporito, který je hlavní osobou stojící za touto akcí. Se všemi jsme se srdečně přivítali, nálada panovala velice přátelská, po přípitku na přivítanou jsme se mohli oddat přátelskému rozhovoru se všemi zúčastněnými, mezi kterými nechyběli ani nejvýznamnější chovatelé z celé Evropy. Byl to neuvěřitelný zážitek. Po krátkém přivítání jsme se všichni odebrali do předem připravené místnosti, kde byl seminář.

Samotná přednáška začala s mírným zpožděním, na které jsme my Češi zvyklí. Po krátkém představení všech přednášejících a překladatelů se mohlo začít. Seminář probíhal v duchu diskuze, tudíž se každý mohl ptát na co chtěl. Otázky směřovali hlavně na exteriér, na což byli rozhodčí připraveni. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých a užitečných informací, které by určitě měli znát i čeští rozhodčí, pokud chtějí plemeno správně posuzovat. Na přednášku si zodpovědně Japonci i organizátoři uchystali podklady v podobě tématických obrázků. Škoda, že zde nebyl pro ukázku pes, jelikož některé věci z obrázku skutečně vysvětlit nešly, např. držení výstavního vodítka, které bylo demonstrováno na přítomných osobách. I tak byla přednáška velice zajímavá, působivá, konkrétní a srozumitelná i pro lidi, kteří neuměli anglicky či italsky. Díky názorným ukázkám skutečně znalost jazyka nebyla rozhodující. Ten kdo anglicky uměl stejně moc nerozuměl, protože japonská překladatelka byla velice jemná a mírná a nepřekřikla diskutující osoby, i tak se však podařilo podstatné fakty pochytit. Trochu nešťastné bylo vedení přednášky pouze ve smyslu výstavnictví. Byli zde penalizováni psi, kteří jsou nutní k chovu. Zdálo se, že rozhodčí nemyslí na budoucí generace akita inu, pouze na úspěchy na poli výstav. Proto byli hrubě odsuzování psi s prokvetlým urajirem a absolutně nebrali ohled na pohyb psa. Nejdůležitější vlastností psa je výraz, který nesmí být znuděný či neurčitý. S tím souvisí také postavení uší, tvar a nasazení očí, hloubka stopu a tvar tlamy, kterým byl věnován značný čas určený celé přednášce. Po bezmála dvou a půl hodinovém školení se diskuze na dvacet minut přerušila. Většina lidí se rozutekla k autům, kde čekali psi. I náš Haguro byl v autě, na což není zvyklý. Páníček ho však skoro každých pět minut chodil kontrolovat. Jiní zase využili přestávky pro konsultaci s rozhodčími, i my. I nyní nám bylo sděleno mnoho zajímavých informací, bohužel pár hodin s nimi je velice málo…

Po dvacetiminutové pauze jsme se opět sešli v místnosti semináře, avšak již v nižším počtu. Nyní šla veškerá exteriérová problematika stranou a začalo se rozmlouvat na téma: AKIHO pobočka v Evropě. Jak je nám již známo jsou dvě pobočky umístěny v Los Angeles a na Taiwanu, kam byly darovány dva páry Akita inu. Nově jsme se dozvěděli, že pobočka AKIHO je také v Mongolsku. Podle dřívějšího pravidla měla být třetí pobočka v České republice, o čemž se málo ví (pokud vůbec). Hovořilo se o tom před několika lety, kdy do Čech byl darován třetí pár psů Akita do rukou paní Hamplové. Bohužel se to nepodařilo uskutečnit a nyní se o pobočku hlásí Itálie. Tato země je známá významnými chovatelskými stanicemi a vysokou úrovní chovu plemene Akita inu. Nejpodstatnější roli v této rozmluvě měl bezpochyby pan Saporito. Bohužel se celá tato snaha svrhla do velice vášnivé diskuze. Na povrch vyvěrali problémy tohoto počinu. Např. průkazy původu by museli přes několik organizací, tak by se mohlo klidně stát, že by štěňata obdržela rodokmeny klidně i v jednom roce, na což nikdo asi ochotně čekat nebude. Další problém je ve financování, hovořilo se o členských příspěvcích v hodnotě zhruba 6 až 8 tisíc japonských jenů ročně, jenomže další problém se objevil v tom, v jaké měně se bude vlastně platit, jelikož pozice eura a jenů je nestálá. Ani jedna ze stran nechtěla ustoupit. AKIHO chce mít vše pod kontrolou a samozřejmě Itálie chce větší pravomoci. Tuto debatu jsme museli po asi hodině a půl opustit, jelikož jsme už Hagura v autě nechat nemohli a zdárný konec se zdál v nedohlednu. Zřejmě však celá rozprava zůstala nevyřešená. Je to běh na dlouhou trať a není to otázka několika málo měsíců.

Ráno v půl sedmé byl budíček, museli jsme Hagura pečlivě připravit na velký den. Vzhledem k tomu, že nám poctivě ohlašoval každý jednotlivý návrat chovatelů z párty, toho moc nenaspal a z pelechu se mu nechtělo. Nakonec si však dal říct a panička ho přichystala na výstavu, která začínala v půl desáté. Areál výstavy jsme nalezli celkem snadno, byl asi 200 metrů od hotelu na pozemku pana Saporito. Když jsme dorazili už se to tu hemžilo významnými chovateli a psi, o kterých jsme měli možnost pouze číst na internetových stránkách. Po vyzvednutí katalogu jsme zjistili samozřejmou věc-v Hagurově třídě, IV. Maschi, bylo přihlášeno nejvíce psů z celé výstavy. To není pro nás nic neobvyklého, takže nás ani nepřekvapilo, že většina tříd je obsazená tak 5 psi a naše 14. Třídy byli rozdělené podle japonských zvyklostí AKIHO, ne jak je známe na klasických výstavách FCI. Toto rozdělení je lepší a umožňuje objektivní posouzení psa s ohledem na věk psa či feny. Třídy jsou rozdělené takto: (kliknutím na oranžový odkaz se dostanete na stránku s fotografiemi a jmény psů z jednotlivých tříd)

  • Třída 1°       od 3. do 6. měsíce
  • Třída 2°       od 6. do 10. měsíce         psi & feny
  • Třída 3°       od 10. do 18. měsíce       psi & feny
  • Třída 4°       od 18. do 30. měsíce       psi & feny
  • Třída 5°       od 30. do 48. měsíce       psi & feny
  • Třída 6°       od 48. měsíce                   psi & feny
  • Třída čestná

Na tomto uspořádání je jasně patrné, že psi jsou plně dospělí teprve ve čtyřech letech a mladší psi nemohou těm starším konkurovat. Feny mají uspořádání samozřejmě stejné, ale fenky dospívají dříve. I uspořádání kruhů bylo jiné než u FCI. Na začátku kruhu je přístřešek pro rozhodčí jako ochrana před deštěm, což v Japonsku není obvyklé, ale zde díky nevlídným podmínkám byl umístěn. Důležité jsou trasy označující místo pro posuzování, v Japonsku jsou obvykle nakresleni křídou apod. Zde byla použitá igelitová páska, která byla brzy odstraněna, protože se do ní motali psi i samotní rozhodčí. Dráha má tvar jakéhosi „lízátka“, v kruhovém tvaru se posuzuje pes v postoji a po rovné čáře pes běží. Stačí tady běžet jen tam a zpět, obvykle se zastavením na konci pásky. Rozhodčí neposuzovali pohyb v kruhu, posuzování běhu bylo hodně zanedbané. To nás velmi překvapilo, jelikož většina psů, byť exteriérově úchvatných, nebyla schopna výborného pohybu, i přesto se umisťovali na stupních vítězů… Rozhodčí posuzovali pouze dva oproti zvyklostem v Japonsku, kde je jeden pes posouzen více rozhodčími. Posuzovali se zároveň psi i feny, každý na jedné straně. Prohlídka jedno psa byla velmi precizní a trvala mnohdy i více než 15 minut a to je, když hodně přeženeme, průměrný čas prohlídky celé třídy u nás v Čechách. Rozhodčí pro posuzování fen byl daleko poctivější, proto se jejich hodnocení značně protáhlo. Psů bylo přihlášeno 39 a fen 47, ale někteří se přihlásili i dodatečně.

Celá výstava probíhala v japonském duchu. Začalo se fotografováním reprezentantů jednotlivých států. Na Akita Cup byl počet států 10, největší počet zástupců patřil Itálii. Celkový počet přihlášených psů byl 86 na 39 majitelů. Převážná část psů byla samozřejmě červená, pár žíhaných, bílý pes na výstavu nebyl přihlášen ani jeden. Všichni návštěvníci a účastníci přivítáni byli panem Saporitem a hlavně byli představeni rozhodčí. Počasí se naštěstí vyjasnilo a začalo se posuzovat sice pod mrakem, ale relativně bez deště. Kolem kruhu byli postaveny přístřešky vystavovatelů, někteří zde měli i stolky na úpravu srsti psů, většina psů byla v klecích nebo v autě. Rozhodčí měl během posuzování k dispozici „posuzovací list“, který se liší od klasického posudku. Vypadá takto. Haguro získal většinu známek nejlepších, pouze u kostry byla poznámka, že by „mohla být silnější“, i když v porovnání s ostatními psi Hagurova kostra patřila k "těm silnějším". I tak jsme měli velikou radost a jsme na Hagíska pyšní. Bohužel se nezadávala výsledná známka, ale pokud bychom sečetli všechny jeho „výborné“, což je první zaškrtnuté hodnocení, výsledná známka by byla Výborná! Japonský rozhodčí jej gestem označil za velice kvalitního představitele plemene, což udělal pouze u pár psů! A nebudeme přehánět když napíšeme, že se Haguro předvedl nejlépe ze všech psů, stál jako z kamene vytesaný... Každý byl samozřejmě perfektně připravený, ale k našemu překvapení se jen málo psů vystavilo v typickém výstavním postoji, který je charakteristický pro výstavy FCI a AKC. Spousta psů nebylo s to postát chvíli na jednom místě a rozhodčí za nimi doslova musel pobíhat, což toleroval a dokonce to vypadalo, že to vítá. Za to Hagurovo slušné chování bylo ohodnoceno jako přátelská povaha, nikoliv však jako „výborná“. O tom, jak si AKIHO představuje povahy psů Akita inu, napíšeme další článek, jelikož je to obsáhlé téma. Mimo jiné si také spousta vystavovatelů pletla kruh s místem na venčení…

Ale Akita Cup nebyl jen úžasný, naskytly se zde i velice zvláštní situace. V průběhu výstavy docházelo k četným trapným okolnostem. Tragikomické vyřazování psů pro agresivitu vůči lidem a jejich dodatečné posouzení po rozmluvě organizátorů vyvrcholilo spočinutím nejednoho ze „psích agresorů“ na stupních vítězů. Poslední kapkou bylo vyhlašování vítězů z jedné z posledních skupin psů. Rozhodčí již napůl oznámil vítěze, ale byl přerušen jednou zastupitelkou organizátorů a vítězem se stal rázem někdo jiný… Zda to byla svobodná volba rozhodčího, který zapomněl, jaký pes se mu vlastně líbí, nebo volba někoho jiného, o tom se dá pouze spekulovat. Bohužel se zdálo, že pořadí vítězů bylo určené již s velkým předstihem, už podle toho, že se umístili především psi organizátorů, i když zde byli i jiní, mnohdy velmi kvalitnější psi…

I přes tyto všechny věci jsme rádi, že jsme se akce zúčastnili. Byla to pro nás velice důležitá zkušenost. České barvy jsme obhajovali, jak nejlépe jsme mohli, i když se Haguro neumístil. Ani fenka Nabuko Roal se rozhodně neztratila. Celou akci hodnotíme velice kladně, byla pro nás velkým přínosem bez ohledu na některé „nesrovnalosti“, které se na výstavě odehrály. Poznatky ze semináře jsou k nezaplacení. Velice se nám líbili vzájemné vztahy mezi chovately. Nebyla zde žádná zášť, navzájem si všichni pomáhali i na úkor svého úspěchu. Toto na českých výstavách není obvyklé... Děkujeme všem organizátorům, že se akce jako Akita Cup vůbec odehrála.

Fotogalerie ke článku

Raut před seminářem  Seminář  Seminář 
Seminář  Mezi semináři  Okolí Akita Cup 
Okolí Akita Cup  Okolí Akita Cup  Kruh AKIHO 
Reprezentace jednotlivých států  Rozhodčí & pan Saporito  Rozhodčí & zapisovatelka 
pan Saporito  Ceny pro vítěze  Chlupáček 
Chlupaté štěňátko  Akity s návštěvníky  Antico Oriente štěňátka 
Štěňátka Antico Oriente  Štěňátka Antico Oriente  Štěňátko Antico Oriente 
Štěňata  Žíhánek  Úprava srsti Bandou Tarou 
Prohlídka chrupu Hagura  Team Akita inu  Porovnání 
Shibí  návštěvník  Haguro v konkurenci psů ze IV.skupiny  Haguro v konkurenci psů ze IV.skupiny 
Haguro v konkurenci psů ze IV.skupiny  Haguro v konkurenci psů ze IV.skupiny