Péče, charakter, výchova

Říká se, že kdo si pořídí akitu, nikdy už jiné plemeno chtít nebude. S tímto nelze dělat nic jiného než souhlasit. Nejvíce charakteristická vlastnost plemene je určitě věrnost. Každý, kdo se o akity alespoň trochu zajímá, zná příběh o Hachikovi, který devět let, každý den, chodil na tokijské hlavní nádraží čekat na to, až se jeho pán, který zemřel na svém pracovišti, vrátí domů. Dodnes na tomto místě nalezneme sochu připomínající jeho nepřekonatelnou oddanost pánovi. Laikové si určitě vzpomínají i na příběhy slavného Gora, který podnikl dlouhou cestu, aby se vrátil ke svým milovaným pánům… Takle bych mohla pokračovat do nekonečna, prostě věrnost je pro akity příslovečná.

Další rys jejich povahy je velmi vysoká inteligence, která je úzce propojená s tvrdohlavostí. Velice rychle se učí a to, co se naučí a pochopí, nikdy nezapomene. Její výcvik neprobíhá klasicky jako například u německých ovčáků. Výchova se nesmí v žádném případě změnit v drezúru, která způsobí pouze to, že na místo inteligence a radosti z učení „vleze“ tvrdohlavost a s akitou, která si něco usmyslí jen těžko hnete. Je dobré cvičit různé povely střídavě nejlépe v průběhu hry nebo za pamlsek. Akity se hodí pro různá kynologická odvětí, v Japonsku slouží u policie i vojska, ale také jako slepečtí psi. U nás je psů s pracovními zkouškami jako šafránu, ale více se používají pro canisterapii. Nedoporučuji s akitou dělat agility, protože obvykle si to „odšlapou“ neuvěřitelně pomalým tempem a jasně dávají najevo, že tohle je pro ně moc jednoduché, i když i zde se jistě naleznou světlé výjimky. Záleží jen na Vás jaké vyžití si pro akitu vyberete, bude ráda, že bude moci čas trávit s Vámi.

Akita inu je neskutečně odvážný pes. Pravá akita se ničeho nebojí, ale do ničeho se nevrhá bezhlavě, vše si pečlivě rozmyslí a poté vyvodí závěry. Nepotřebuje pomoc pána a je raději samostatná. U akity neuvidíte strach z veterináře nebo z neznámých věcích, pokud se jí ovšem důkladně věnujeme. Akita svou odvážnost mísí s mimořádnou zvědavostí a bystrostí. Bystrost z ní přímo vyzařuje skrze její pohled. I pro tyto vlastnosti se v dávných dobách stala společníkem neohrožených samurajů.

Negativní rys plemene je dominantní až agresivní chování. V českých poměrech to bohužel není ojedinělá vlastnost a nezřídka kdy se stává, že psi jsou vykázáni z výstavního kruhu. Proto je dobré od útlého věku štěněte chodit často mezi lidi a nechávat jej hladit. Naprosto směšné je tvrzení, že když na psa bude hodně lidí sahat, nebude hlídat. Psi mají vrozené chránit svého pána i majetek, takže se k člověku budou chovat jinak na ulici a jinak na dvoře bez přítomnosti majitele. Pokud jste zastáncem tohoto výroku, vychováte si neurotického „přítele“, se kterým nebude moci ani na procházku. Platí zde nepsané pravidlo stejně jako i u dětí: s čím větším počtem vnějších podnětů bude štěně seznámeno, tím klidnější a inteligentnější pes z něj vyroste. Agresivita je z určité části dědičná vlastnost a k jejímu odstranění je důležitá správná výchova či rada od zkušených chovatelů. Někteří psi z určitých chovatelských stanic jsou naneštěstí přímo vyhlášení svou kousavostí, i když jejich majitelé si stěžují na to, že na ně rozhodčí moc sahal, což jejich miláčkovi nebylo příjemné… Agresivita je velice závažná a útoční jedinci jsou vyřazováni z chovu. Častější je dominance proti psům. Ranou socializací lze problémům předejít. Dobré je chodit se štěnětem mezi psy, o kterých samozřejmě víte, že nejsou útoční. Kdyby štěně dostalo hned výprask při prvním setkání se psem, těžko by se přesvědčovalo o tom, že jiní psi jsou hodní, neublíží mu naopak si s ním mohou hrát… U starších psů je opět důležitá pomoc od ostřílených chovatelů.

Akity jsou výbornými společníky, kteří se nehodí pouze do boudy na hlídání. Pes jakékoliv rasy potřebuje úzký kontakt s člověkem, jinak si vytvoří nejrůznější zlozvyky, jako štěkání na kohokoliv, noční nekonečné vytí, honění ocasu a jiné deprimující a frustrující nešvary. Proto je důležité se psem trávit pokud možno, co nejvíce času. Získáte tím toho nejlepšího přítele, kterého nikdy nikdo nenahradí. Akity se však nehodí pro každého. Člověk musí psy znát, rozumět jim… Neobejdou se bez pevné ruky a důsledné výchovy. Akity často končí v útulcích, v mnohých zemích je jejich chov zakázán ze strachu z agresivity a to jen proto, že se dostanou do špatných rukou. Tito lidé si je pořídili, protože neměli ani představu o tom, jaká velká osobnost ve psím těle spočívá. Z každého psa lze vychovat „zabijáka“, ale vždy to odnesou tato nevinná stvoření a ne mizerní majitelé. Proto si před koupí akitího štěněte důkladně rozmyslete, že je akita pro Vás tím správným výběrem.

Pejskovi musíte dát vše, co potřebuje. U akit je důležitá správná výživa. Hodně jich je alergických na sóju, proto je podstatné krmit pouze kvalitním krmením, v žádném případě ne rádoby granulemi ze supermarketů! Jinak je péče o akity poměrně snadná. Žádné trimování, speciální úpravy srsti, balíčkování a podobně. Akita obvykle dvakrát do roka líná (některé i víckrát), a když akita líná, tak se z ní stane úplně jiný pes. Z vašeho chlupáče se během pár dní stane téměř naháč. Do dvou měsíců je obměna srsti hotová a vy opět máte svého starého známého medvěda. Dobré je občasná kontrola análních žlázek, které se občas naplní. Uši čistíme podle potřeby, na záněty netrpí. Koupe se zpravidla dvakrát do roka. Péče po této stránce je běžná jako u jiných psů. Péče týkající se výchovy je obtížnější…

Pokud jste tedy přesvědčeni, že je akita jako stvořena pro Vás, tak neváhejte. Jeďte na výstavy, konzultujte se zkušenými chovateli, prohlížejte weby a články, které jsou věnované akitám… Přejeme Vám mnoho úspěchů s Vaším pesanem, ať už si vyberete jakékoliv plemeno, protože pes je prostě a jednoduše nejlepší přítel.