Sebaceozní adenitis a VKH syndrom

Plemeno Akita inu není zatíženo nemocemi v takové míře jako jiná, přešlechtěná plemena. Samozřejmě je to velké plemeno, kterého se dotýka dysplazie kyčelních kloubů, ale naštěstí se težký stupeň DKK objevuje zřídka. Článků - jak odborných, tak laických - o této problematice je sepsáno stovky, stejně i o vyšetření očního pozadí, které je požadováno v zahraničí. Pro akity jsou však bohužel specifická dvě vážná onemocnění, které vám přiblížíme v následujích řádcích. Předem upozorňujeme, že nejsme veterináři ani se o tuto oblast odborně nezajímáme. Nezabíhali jsme tedy do podrobností, abychom někoho neuvedli v omyl. Vždy, když se s Vaším pejsekem něco děje, nehledejte svou diagnózu na internetu! Vždy navštivte správného veterinárního lékaře!

Sebaceozní adenitis (zkráceně SA) je pravděpodobně dědičné onemocnění, kterým jsou nejvíce postižena plemena pudl (výzkumem prokázána dědičnost), akita a vizsla, prakticky se však může vyskytnout takřka kdekoliv a nevyhnou se ji ani třeba němečtí ovčáci. Není v našich silách detailně popsat tuto chorobu, neboť si na to ani netroufáme a raději Vás odkážeme na odborné práce a příběhy takto postižených psů na konci článku. Rádi bychom ve stručnosti popsali základní fakta týkající se onemocnění, protože se internetovou sítí šíří ze strany některých chovatelů bludy, které je třeba vyvrátit.

Tato nemoc si nevybírá pohlaví, barvu (červená, žíhaná, bílá, sezam), ani délku srsti (dlouhosrsté - nestandard, standard), není ani určeno v jakém věku lze atak očekávat. Jsou případy cca ročních štěňat, ale i psů, u kterých se první příznaky objevily až po desátém roce. Laicky řečeno při SA dochází k zánětu mazových žláz a jejich následnému odumírání. Bez mazových žláz pokožka postrádá svou přirozenou ochranu, je vysušená a šupinatí, psi ztrácejí srst. Nechráněná kůže je náchylná k průniku nebezpečných infekcí, které mohou způsobit další potíže jako např. nechutenství, horečky... Nejčastěji se postižená místa objevují na hlavě, přecházejí na hřbet a mohou zasáhnout celé tělo. Správnou léčbu vám určí odborník. Dnes již náklady nešplhají do desetitisícových částek a léčbu lze finančně zvládnout.

Podrobná studie sebaceozní adenitidy proběhla během 90. let v USA na populaci pudlů. Tato studie prokázala, že psi onemocní na základě autosomálně recesivní dědičnosti. To vyvracuje tvrzení, že na propuknutí SA stačí pouze jeden rodič přenašeč nebo dokonce nesmysl, že adenitida není dědičná vůbec. Nemocný jedinec má VŽDY OBA RODIČE PŘENAŠEČE (minimálně) této nemoci a to bez výjimky! Tato forma přenosu na potomstvo je pravděpodobná i akit a ostatních plemen. Jednoduché obrázky znázorňující dědičnost v závěru článku. Nemocní jedinci nesmí přijít nikdy do chovu, i když se bohužel může stát, že přímo nemocný jedinec se do chovu zapojí, protože se tato nemoc projeví až v pozdějším věku. S rodiči nemocných psů je větší potíž, protože v současné době záleží pouze na zodpovědnosti chovatelů, zda je v chovu dále použití či nikoliv. Minimálně se nesmí spojení těchto rodičů opakovat!

Bohužel sebaceozní adenitidu nelze diagnostikovat před jejím propuknutím. Správně určit sebaceozní adenitis může pouze veterinární specialista oboru dermatohistopatologie, kteří jsou v republice pouze dva. I oni však mohou SA diagnostikovat pouze skrze vzorek biopsie kůže, ze vzorků krve bohužel SA určit nelze a z jaterního štěpu už vůbec ne! Pokud máte byť jen podezření na toto onemocnění, nečekejte, co Vám řekne váš veterinář. Byť je sebelepší, v ČR není sebaceozní adenitis běžné onemocnění a snadno lze zaměnit s alergií, ale i s obyčejným svrabem.

Psi postižení sebaceozní adenitidou se již nikdy úplně nevyléčí, přesto jsou schopni žít vcelku plnohodnotný život a rady "Utraťte to" jsou nejen, že nesprávné, ale i nechutné. Osobně známe několik nemocných psů a se domníváme, že oni si nějakou nemoc ani nepřipouští (samozřejmě ale musíte brát v potaz správnou léčbu). Nesmazatelně se nám do paměti vryla fenka, která by energií strčila do kapsy většinu zdravých psů, přímo z ní sršel optimismus a láska k životu – nějaké SA pro ní? No problemo :)

Jak jsme napsali již v úvodu, nedovolujeme si zabíhat do podrobností, abychom nešířili nějaké nesmysly, byť neúmyslně. V každém případě by se neměla tato nemoc brát na lehkou váhu a je jen na nás, jak se k tomu postavíme.

Zde uvádíme jména veterinárních lékařů, kteří jsou na území ČR schopni diagnostikovat sebaceozní adenitis:
MVDr. Jan Rybníček – působí na klinice Jaggy – více informací na jaggy.cz, nebo vetnemo.cz
MVDr. Lucia Panáková – externě působí na klinice Jaggy v Praze - více informací na jaggypraha.cz

MVDr. Otakar Novák – specialista v oboru dermatologie působící ve Veterinární nemocnici Český Brod – úzce spolupracuje s MVDr. Rybníčkem - více informací na vetnem.cz

Odborné články o sebaceozní adenitidě:
KCHMPP.cz
KPACHP.cz
Sebaceózní adenitis v němčině
WUAC - studie v sekci - Projects

Život s nemocným psem

Léčba SA pomocí léčebné kosmetiky, zábalů a přípravků značky Iv San Bernard

Akity v Potrzebie (Pl) - příběh SA postiženého psa Sudoku, galerie zde
Akity v Potrzebie (Pl) - příběh SA postiženého psa Paca, galerie zde
Kumagai No - fotografie postižených psů a informace o SA ze zahraničí
Informace a fotografie ze zahraničí a odkazy na profily postižených psů rovněž zde
Akita welt - stránky věnované AI v Německu, část o SA

Autosomálně recesivní dědičnost SA výzkumem prokázána u pudlů - u akit a jiných plemen se předpokládá stejný přenos nemoci:


Ze spojení dvou zdravých rodičů jsou vždy zdraví potomci - 100%



Ze spojení rodičů - jeden zdravý a jeden přenešeč se narodí pouze zdravá štěňata a další přenašeči - 50% - 50%



Ze spojení dvou rodičů přenašečů se narodí zdravá štěňata, další přenašeči i nemocná štěňata - 50% přenašečů - 25% zdravých - 25% nemocných



Ze spojení rodičů - jeden přenašeč a jeden nemocný se narodí pouze přenašeči a nemocná štěňata - 50% - 50%



Ze spojení dvou nemocných rodičů jsou vždy nemocná štěňata - 100%

Procentuální vyjádření není přesné - když uvádíme 50% neznamená to, že jedno štěně je zdravé a druhé zákonitě přenašeč atd., toto vyjádření se týká dlouhodobého sledování velkého počtu objektů

Zdroj ikonek akit: cartoonizemypet.com

Vogt-Koyanagi-Harada syndrom (zkráceně VKH syndrom) je onemocnění, které je známé i u lidí, příznaky jsou obdobné jak u psů, tak u lidí. U psů bylo toto onemocnění diagnostikováno poprvé v roce 1977 u dvou akit. S největší pravděpodobností se jedná o autoimunitní onemocnění, při kterém jsou napadány melanocyty. Melanocyty jsou pigmentové buňky, které nalezneme v pokožce a vlasech, zrovna tak je však můžeme naleznout v očních bulvách, vnitřním uchu i mozku.

Nemoc v organismu dřímá a vyvolá ji pravděpodobně stres. Viditelně postihuje zpravidla nejprve oči, kde dochází k zánětu, který může dojít až k odchlípení sítnice a následnému trvalému oslepnutí. Oči jsou kalné, modré až mléčné. Při prvních příznacích v zabarvení oka je nutné začít s léčbou, neboť oslepnutí přichází velmi rychle. Doprovodnými příznaky je svědění, výtok, citlivost na světlo a bolestivost. Srst postupně ztratí pigment a zbělá. Změny začínají od hlavy. Nemoc doprovázejí kožní zánětlivé léze kolem očí, nosní houby, pohlavních orgánů i jinde na těle. Typická je depigmentace sliznic nosu.

Je důležitá včasná diagnóza a zahájení léčby. Ta se provádí chemickým rozborem krve a biopsií kůže. Často se toto onemocnění vyskytuje ve spojení s poruchou štítné žlázy. Léčba je možná a příznaky se nemusí objevit několik měsíců i let, bohužel nelze vyléčit úplně a je smrtelná. Užívá se kortikosteroidů a atropinu, jejichž vedlejší účinky mohou být hrozivější, než nemoc samotná, ale bohužel jiná forma léčby k dispozici není. Obvykle se léčí hlavně oči postižených jedinců (šedé zákaly apod.).

Z imunogenetického hlediska je predispozice výskytu u plemen akita, samojed, sibiřský husky, sheltie, irský setr, zlatý retrívr, čau čau... Objevuje se už u velmi mladých psů (obvykle asi od 18 měsíců). Onemocnění není naštěstí příliš rozšířeno (pokud na našem území vůbec někdy bylo dignostikováno).

Zdroj: akitainu.pagesperso-orange.fr

Bohužel nám není známý žádný specialista na území ČR na toto onemocnění, přesto by Vám jistě dokázal poradit specialista vet. dermatolog a oftalmolog např.:
MVDr. Jan Rybníček – působí na klinice Jaggy – více informací na jaggy.cz, nebo vetnemo.cz
MVDr. Lucia Panáková – externě působí na klinice Jaggy v Praze - více informací na jaggypraha.cz
MVDr. Otakar Novák – specialista v oboru dermatologie působící ve Veterinární nemocnici Český Brod – úzce spolupracuje s MVDr. Rybníčkem - více informací na vetnem.cz
MVDr. Jiří Beránek – specialista v oboru oftamologie, více na vetkolma.cz

Webové stránky nemocných psů:

Akira Sans Tabou

Fotografie z: animale.ro