Jak to s tou akitou vlastně je...?

Když jsme si Hagíska přivezli, neměli jsme žádné ambice a jen jsme chtěli psího kamaráda, který nám (nám i ratličkám) po smrti Dennynky chyběl. Plánovali jsme zkusit nějakou tu výstavu, ale nikdy nás nenapadlo, že se pro nás akity stanou alfou a omegou našich životů.
Když jsme už jezdili po těch výstavách, řekli jsme si – měli bychom představit naše miláčky světu. Založili jsme stránky, začali se pohybovat v internetovém světě a postupem času zjistili, že o akitách kolují nesmysly, které nikdo objektivně nevyvrátil a naše stránky se tak začaly rozrůstat.
Dnes jejich koncept nechápeme jen jako prezentaci našich psů a chovatelských plánů, ale i jako prostor, kde se snažíme všem zájemcům poskytnou, co nejvíce podložených informací o plemeni a vyvracet nepodložené bludy, které akity poškozují. Což ovšem neznamená, že se vyhýbáme negativním věcem, které se plemene týkají! Proto chtě nechtě musíme reagovat na článek, který vědomě klame potencionální milovníky plemene a akitám ubližuje.

Pravda č. 1: Akita je věrná:
Opakujeme větu, kterou obsahuje jeden z našich prvních článků o plemeni: Nejvíce charakteristická vlastnost plemene je určitě věrnost. Abyste poznali, co pro akitu znamená věrnost, musíte znát skutečný význam věrnosti a hlavně poznat, v čem akití věrnost tkví. Samozřejmě – akita je pes jako každý jiný, my jsme to tvrdili vždy a nikdy jsme z akit nedělali "nadpsy", jejich povaha (a nejen našich dvou) nás však uchvátila a tu věrnost u akit skutečně vidíme. Haguro je závisláček, co by za nás položil život – ale vidí kus žvance a může se přerazit :) Myslíte, že si říkáme "mrcha jedna nevěrná"? Nemáme důvod, vezme žvanec, jenže vždycky ví, kde je jeho rodina, kam patří a i když je místo jeho mozku piškot, srdce zůstává pořád u nás. U Ryunky je to jiné, miluje nás zrovna tak jako Hagi, ani o píď míň, ale není tolik na pamlsky, takže se nezávislým pozorovatelům může zdát jako ta věrná akita. Ryuš má jiný "nešvar", který by pisatelka označila za nevěrnost – má ráda své soukromí, když je hodně unavená nebo prostě potřebuje svůj čas zaleze si nahoru do postele, kde my nejsme. Chápeme, že i ona jako každý potřebuje "přemýšlet", "pročistit si hlavu" :) a víme, že je věrná až za hrob a nikdy by nás doopravdy neopustila. My nejsme jediní majitelé, co u své akity věrnost nepřehlédnou a při společných debatách se dokážeme předhánět v tom, která ta akita věrnost dokázala více.
Samozřejmě se nemůže tato vlastnost vztahovat na každého jedince, ne každý má takový vztah se svým majitelem, který si věrnost zaslouží, ne každý to má v povaze. V případě, že se má psát o plemeni, musí se psát obecně – těžko by autoři standardu (ano, věrnost je zanesena do standardních rysů), encyklopedií apod. chodili od akity k akitě a ke každé zvlášť se vyjadřovali, jak je či není věrná. :) My však s čistým svědomým můžeme říct, že akity jsou globálně vzato věrné plemeno, které si nemohou majitelé mezi sebou předávat jako by na to měla být zvyklá např. pracovní plemena a dělat závěry tím, že zrovna jeden pes pravděpodobně zdánlivě dá přednost něčemu jinému než majiteli, si akity nezaslouží. Shrnuto: Každý jedinec ale takový rozhodně není, VĚTŠINA OVŠEM ANO.

Kauza Hachiko v linii Sugisawa. I my uvěřili chovatelce, neměli jsme důvod nevěřit a přiznejme si – tato představa potěší každého. Vrtat hlavou nám to začalo poté, co chovatelka to samé začala říkat i o své druhé feně a po dotazu, jak je možné, že dvě rozdílné linie mají Hachika v rodokmenu nám bylo sděleno: "tito chovatelé byli sousedé a Hachiko žil uprostřed" :) Tak to se naše představa rázem rozplynula... nehledě na to, že dle historie Hachika získal profesor Ueno jako štěňátko a vzhledem k tomu, že zemřel v Tokiu těžko si odběhl za nevěstami do Odate :) Možná se mýlíme, nejsme odborníci na příběh o Hachikovi, ale nevěříme tomu, tudíž souhlasíme, že jde pouze o reklamní trik.
Musíme však oponovat tomu, že by po Hachikovi pes neštěkl. Nejspíš nebyl brán jako žádaný krycí pes, nýbrž ne kvůli jeho exteriéru, neboť ten se nepříliš lišil od akit jeho doby, že je to markantní rozdíl oproti dnešním psům je samozřejmé, stejně jako ve většině fotografií šampiónů a plemeníků této doby (i pozdější) by člověk nehledal dnešní přímé potomky. Vývoj plemene akita inu je vidět na fotografiích Meiyosho vítězů na webu Akita inu Hozonkai.

Pravda č. 2: Akita je zdravé plemeno:
Otázka zdraví u plemene je problematická, jako u každého plemene. Akity nepatří mezi přešlechtěná plemena, proto nejsou zatížena chorobami s tím související (např. u krátkolebých plemen, kde je na tento znak kladen důraz a psi mají potíže s dýcháním). U akit je bohužel rozšířena příbuzenská plemenitba, se kterou souvisí mnoho rizik. Největším strašákem je zde uváděna sebaceózní adenitida. V žádném případě nechceme toto onemocnění bagatelizovat a ani nám to nepřísluší, ale je třeba na toto onemocnění nahlížet objektivně, protože dokud nebudou genetické testy odhalující zdravé/nemocné/přenašeče, nezbývá nám nic jiného, než sledovat výskyt nemocí a dané linie nespojovat. Bohužel toto není jednoduché, v rámci republiky ještě možná, ale v rámci Evropy či dokonce světa? Utopie. Takže jsme nyní na začátku a snad se v co nejbližší době dočkáme testů odhalující tuto zákeřnou nemoc.
Křivé nohy, co jsou křivé nohy? Copak se kravské postoje, vybočené tlapy atd. popsali poprvé a jedině u akit? Nikoliv a obvykle je tato vada uváděna jako problém estetický, než zdravotní. Viděli jsme už hodně akit, z mnoha zemí s nejrůznějšími vazbami na Japonsko a nemyslíme si, že by "křivost předních končetin" byl výrazný problém, spíše jsme se setkali s problémem kravského postoje zadních nohou a hlavně anomáliemi v pohybu, kterých je u plemene poměrně dost. Jestliže se chceme problémem křivých nohou a špatným pohybem zabývat, musíme jít dál, než k vlastnímu psovi a to až do Japonska. V Japonsku se psi chovají v drtivé většina pro nás v nepředstavitelných podmínkách – v malých klecích, popř. ti šťastnější v kotci. V takových podmínkách podle nás není lehké, aby se končetiny vyvíjeli tak, jak mají a když si vezmete, že jsou takto chovány po celé generace, musí se to někde projevit. Z pohledu Japonce a i mnohých chovatelů je to logické – malé kotce jsou proto, že je na ostrovech málo místa, křivé zadní nohy nevadí, protože na výstavách (a fotkách) se pes staví zpředu, aby vynikl výraz – zde jsou problém přední nohy, proto se jejich vady snaží chovatelé eliminovat, nebo na to plemeno netrpí. A pohyb? Bohužel jen málo akit potřebuje ke svému životu pohyb, na AKIHO výstavách se moc nesleduje a nikde jinde většina psů možnost pohybu nemá (viz. kotce), lidí, kteří se s akitou věnují sportům, je hrstka... Tímto však rozhodně netvrdíme, že je to pro nás malicherná záležitost, to vůbec ne, nám krásná hlava nestačí.
Problém kryptorchismu je rovněž u všech plemen stejný, bohužel se těžko dozvíte kolik jich ve skutečnosti je – my známe pouze pár psů s touto nemocí. Tudíž označit ji za problém celého plemene opět na základě zkušenosti s jedním (svým) psem není podání objektivních informací.
Vady chrupu – stejný problém jako kryptorchismus, vada, která psa neohrožuje na životě a není v plemeni masově rozšířena.
Zajímalo by nás, kde pisatelka získala informace o smlouvách zahraničních chovatelů. Máme importovanou fenu z jedné z nejlepších ChS v Evropě, písemnou smlouvu v ruce ne. Záruky ohledně zdraví pouze ústní dohodou: v případě SA a DKK C a výš – nové štěně za předpokladu vrácení průkazu původu, u SA příslib, že se dané spojení nebude opakovat (tzn. žádné vyřazování sourozenců, příbuzných popř. zrušení celého chovu). Zda toto chovatel dodrží nebo ne můžeme jen spekulovat. Takže: kde je ta serióznost, kterou v zahraničí mají a tady ne? Je třeba si uvědomit, že serióznost nespočívá jen ve smlouvě, ale hlavně tom, jaké si dokáže udělat chovatel svou prací jméno.

Pravda č. 3: Akita je výjimečná:
Akita je výjimečným plemenem pro každého, kdo ji chová a pochopí. Stejně jako každé jiné plemeno, kterému člověk věnuje svůj život. Které jiné plemeno by toto dokázalo, než to výjimečné? Každé plemeno, které budí respekt, napomáhá ke zvýšení ega atd. má v řadách majitelů i dost takových, kteří jej dokáží "zkazit". Opět je to problém všech plemen psů, nejen akit. Otázku: "V čem by ona akití výjimečnost tedy měla spočívat?" si skutečný milovník (jakéhokoliv) plemene nikdy nepodá.
S akitami jsme sjezdili už pořádný kus země. Asi bohužel narážíme na samé neznalce, neboť se při tipování plemene trefí jen málokdo. Už jsme byli křízenci, všechna možná severská plemena - od husky, přes malamuty, po gronské psy, na vodítku jsme vedli lišku i vlka... Takže si myslíme, že v tomto si svou výjimečnost akita nechává a lidé je skutečně neznají.

Akita a sporty – je opravdu úsměvné číst od někoho, kdo se psem nedělá nic, číst jak se akita hodí nebo nehodí na sportování. Akity vám nebudou pracovat stejně jako plemena k tomu určená, ale o to vůbec nejde. Sport s akitou je o tom: zabavit psa, udělat mu radost, poznat, co mu radost dělá a tomu se věnovat. Musíte překonávat mantinely a nenechat se otrávit z akitího přezíravého nadhledu, protože jsme se setkali s tím, že pohled "To je jako nějaká sranda, jo? To je těžce pod mou úroveň..." po několika pokusech vystřídaly jiskřičky v očích "Hele, vona je to vážně prča!". Prostě zkoušejte pořád něco nového, nastavujte laťku výš a výš a užívejte si pohledu na vysmátého psa, jak honí střapec! Neřaďte se mezi lidi, co mají akitu jen proto, že se o nich říká, že se s nimi nedá nic dělat a jim odpadnou starosti, snažte se udělat psa šťastným a určitě si v dnešním nepřeberném množství psích sportů vyberete ten pravý. Jen neházejte flintu do žita!
Ale pokud máme konkrétně zodpovědět otázku z této části: "překvapuje proto někoho, že akita, původně lovecké plemeno, valí ochotně po poli a honí střapec??? V čem tedy spočívá ta výjimečnost?" Kdo kde píše, že je to výjimečnost? Pro nás je spíš neobvyklé, když akita neběhá... Podstatné však je, že kdyby se nenašli odvážní Fajkýšovi a nezkusili by to, tak by akity neběhaly. Bohužel hodně akit nikdy tu slast neokusí, protože jim to povaha nedovolí (tedy spíš výchova majitelů). A to se netýká pouze coursingu... Takže sportují akita v rámci plemene vzácnost prostě je, ať mají k tomu fyzické predispozice jakékoliv a vůbec nejde o nějaké vytahování – já se psem skáču – jde jen o to motivovat ostatní, kteří uvěřili tomu, že se s akitou nic dělat nedá.

Pravda č. 4: srst akit nezapáchá:
Srst akit je zvláštní a skutečně postrádá specifický psí pach, který nekoupaní venkovní psi mají. Dle našich psů jen těžko dokážeme toto posoudit, protože jsou koupáni několikrát ročně a žijí s námi v domě - Hagísek však nebyl teď více jak půl roku koupán a není rozhodně cítit, pořád voní :) Ale jinak si troufáme říct, že jsme očichali spousty psů mnoha plemen – ať žijící venku nebo v domě, ať koupaní či špinavé – a skutečně v porovnání s ostatními akity nezapáchají (mokré či suché). Ani ve stresu jsme nikdy své psy necítili, to spíš pokládáme za vypuštění análních žlázek, což je u některých psů běžné a mají tendence k jejich přílišnému naplňování. Nikdy jsme se nesetkali s tím, že akity "nevydávají žádné pachy", to snad není u živých tvorů možné, snad jen: "Tatí, prdí taky hadi?" :)

Pravda č. 5: Akita zbytečně neštěká
Štěkání u akit slyšíte, obvykle se však vyjadřují houkáním a nejrůznějšími pazvuky :) Hagísek je uřvanec, hodně mu pomohly ratličí holky, od kterých to jako štěndo odkoukal a má to v genech :) Ryuška se do psích koncertů nezapojuje a slyšet ji štěkat je zázrak. Párkrát si houkla... když to bylo poprvé, vypadalo to, jako by se sama sebe lekla, co že to z ní vypadlo :) Tyto zvuky se však nedají nazývat štěkáním a opět musíme potvrdit, že akita je neštěkavé plemeno a u naší Ryi: když i ona štěká, jsme na nohou.

Závěrem:
je nám líto všech lidí, kteří si chtějí pořídit akitu proto, že si myslí, že jsou "aibo". Nikdo, kdo chce robotnického psa, by neměl mít psa živého!
Každý pes je jiný! Kdyby tomu tak nebylo, byla by to nuda a psi by skutečně mohli být nahrazeni roboty. Nejde sepsat jednu šablonu na celou skupinu psů, vždycky se najdou odchylky a o tom to je, to na psech milujeme. Hagi a Ryo - každý povahově úplně jiný, ale přesto jsou oba naprosto totožní, stejně jako BiBík a Summer (a věřte tomu nebo ne, i ony mají vlastnosti, které se přisuzují akitám :).