Chorvatsko 2009

Šedá sobota, kdy se po celý den z oblak spouštěly provazce deště, nám nedávala jinou možnost než odjet do teplých krajin za létem. Cílem cesty se stalo Chorvatsko, přesněji řečeno oblast Splitu, kde se konala čtyřdenní noční výstava. Zkusit něco jiného – vystavování v noci, koupání v moři a hlavně skvělá společnost, nás hnalo ve spěchu na benzínku v Horkách, kde jsme čekali na Fajkýšovic rodinku. Přivítání bylo bouřlivé, ale to jsme ještě netušili, jaké překvápko nám chystá sama Lady Fajuška. Cesta utíkala ve svižném tempu – všichni se už těšili na Hatě, kde jsme měli sraz s Corrýškovými a pak hurá směr Zagreb. Staré známé Hatě nezklamaly a plno turistů mžouralo po smečce našich „krvelačných šelem“. Fajuška se na nás těšila celou cestu! Okamžitě jak nás spatřila, začala vyvádět, skákat ve snaze nás olíznout, vrtět ocáskem…! Ani neví, holka, jakou nám udělala radost. Sice je fakt, že za její vstřícné přijetí vděčíme hlavně Hagínovi, který za nás každé setkání lobuje, ale i tak bylo přivítání fantastické! Nějak jsme se nemohli od rozvášněné Fajušky a samozřejmě také Corrýškových odtrhnout, takže jsme na Hatích strávili snad hodinu. Při odjezdu jsme my a Fajýškovi dostali od Corrýšů vysílačky. To byl teda super nápad! Cesta díky nim ubíhala rychleji a hlavně zábavněji!

Během našeho putování teplota ukazovala místy i 9°C, vůbec nenapovídala tomu, že máme dorazit do horkého sluncem zalitého místa, kde nás bude ovívat horký přímořský vánek. Ale Chorvatsko nezklamalo svou pověst a v naší Jesenici bylo skutečně středomořské klima. První dojem z našeho apartmánu byl víc než rozpačitý. Krásný domek - porostlý zelení a tamějšími květinami, blankytně modré moře – deset metrů od dveří, všude pronikavý zpěv cikád… Zdá se to jako idylka, kdyby však mezi dvěma dominantami, co nás nadchnuly, nebyla rušná silnice plná chorvatských pirátů silnic a absence alespoň náznaku chodníku. Naše první rada: Před příjezdem do Chorvatska si řádně obalte nervy, jelikož řidičů jako Chorvatů je v Čechách málo. Klakson je nejdůležitější součást vozidla a proto na něm mají řidiči po celou dobu jízdy ruku stejně jako nohu na plynu… Nejhorší bylo venčení psů, první den jsme byli bezradní. Nejdříve Corrýškovic hledali plácek vysoko na kopci, kam se šlo zhruba po tisíci schodech, které vypadly jako schody nekonečné. Již na nich jsme se mohli setkat se zvláštními pohledy jesenických domorodců, ale to jsme zničení únavou a zborcení potem přehlíželi. Nahoře jsme dostali pár žihadel a mazali zase dolů, protože teprve teď místní stařenka popadla dech a sdělila nám, že se tam nesmí… Naštěstí psiska toho měli po tisíci kilometrech taky dost, tak více méně vydrželi až do večera a my nemuseli v horku shánět plácek. Z toho vyplývá naše další rada pro návštěvníky Chorvatska se psy: vždy si ověřte nejen to, že do apartmánu (hotelu, bungalovu…) mohou psy, ale zdali je zde alespoň trochu zelené trávy. Nakonec jsme to zvládli a Corrýšovic našli cestu vysoko a daleko od turistů a „Chorvatských milých lidí“. Zde se psiska nejen že mohli dosytnosti počenichat, ale i zalovit, jelikož se vyhřátá půda hemžila ještěrkami. To se jim skutečně moc líbilo.

Naše ubytování se nám ale velice líbilo. Domek, kde jsme byli ubytování, úplně v nejvyšším patře nám poskytoval zázemí celý týden a klimatizace, nám umožnila nevypotit duši. :) My jsme byli vzadu sami, Corrýškovi a Fajkýšovi se podělili o apartmán jeden. Psiska neomylně obsadili svá stanoviště – BiBi a Summík postel, Ryunka se uvelebila s hlavou vraženou pod postelí a Hagísek hlídkoval na balkoně pod stolem – chytal bronz takřka celý týden a docela nadšeně.

První koupačka na sebe nenechala dlouho čekat. Voda měla příjemnou teplotu, vlny moc odpoledne nebyli, pláž nebyla přecpaná a borovice poskytovali příjemný stín. Zkrátka super. Večer přišla řada na psiska. BiBík jako nejzkušenější plavec, ukázala svůj vlastní styl, při kterém se divákům zatajoval dech, jestli se utopí nebo ne. :) Ale BiBi je machr ve svém oboru a její tempo ji nezklamalo a vždy šťastně doplavala. Summík inspirovaný maminkou se snažila o napodobení této zvláštní taktiky, ale přece jen přidala pár psích pohybů, takže její plavání již tak tragikomicky nevypadalo. Fajuška s Corry a Hagim se s rozvlněným mořem zrovna kámošit nechtěli. Hagísek se ale nechtěl nechat zahanbit a nakonec se nechal ukecat, i když jeho výraz patrný z fotek hovoří za vše… Jako plavec roku byla vyhlášená Ryunka. Ta se s výrazem: „jsem přece Italka, vy sucharové“; vrhla do rozbouřených vln a ne a ne vylézt. Přece jen zjistila, že houpání na vlnách není zase taková nuda a náramně si to užívala. I tady máme dobrou radu nad zlato: o tom, že psi nesmí na pláž, se nikde v průvodcích nedočtete. My jsme o tom také neměli tušení, až když na nás jedna „velmi příjemná mladá paní“ chtěla zavolat policii a nenechala si vysvětlit, že jen procházíme… Při další večerní procházce jsme měli možnost potkat unikát: místní pejskařku, která měla beaglí slečnu, bohužel jen se třemi nožkami – ale to ji neubíralo na kráse a typický radostný kukuč jí zůstal. Po rozpravě s Corrýšovýma nám sdělila, že také nikdy nebyla příznivcem psů, ale rodina ji „ukecala“. Z beaglice se rázem stal neodmyslitelný člen rodiny, i když se pro Chorvaty stali svým způsobem vyvrheli společnosti. Malá přišla o nožku po tom, co ji srazilo auto. I přesto, že ji chtěl veterinář uspat, majitelé to nedovolili a ona si dnes žije spokojeným životem.

Vyhlídku na moře jsme měli parádní – přímo z okna. Na koupání jsme si dokoupili speciální vybavení: potápěčské brýle, síťku a lehátko. :) Síťka se nám osvědčila při lovení krabů, tři z nich dostali jména – ti první – Ferda a Pinďa a ten, co neměl klepítko stejně jako Pavel, takže se jmenoval taky Pája. :) Také jsme objevili celkem dost ježků, naštěstí daleko od našich koupacích míst (teda jeden se našel i při našem nočním koupání – v noci si tedy raději berte boty i do míst, kde ježci nejsou – v noci se to může změnit). Super rychlé rybky, ještě rychlejší krevetky a pásy řas byly více méně vše, co jsme v moři ještě viděli. Teda kromě Lenky neviditelného kraba a Jardových delfínů, které sice vyfotil, ale rozpoznal je jen on sám… :) Sice jsme vyhlíželi toho pětimetrového žraloka, o jehož výskytu informovali den před naším odjezdem novinky.cz, ale bohužel se nám nechtěl ukázat. :( To by bylo z chorvatské fauny asi vše (tedy krom zmíněných ještěrek, cikád a vos)…

Naše dny volna utíkali na to, že jsme si snažili maximálně užít, neskutečně rychle. Denní rytmus – statický jako horký vzduch, byl vychytaný do poslední tečky. Ranní budíček s venčením a hromadná snídaně u nás na balkoně, „posnídaňová siesta“, venčení, odpolední siesta, koupání, siesta, procházka se psy a pak večerní mejdan na vedlejším balkoně, který se leckdy protáhl do brzkých ranních hodin. :) Ale abychom se neužírali stereotypem, prokládali jsme to výlety do Splitu, Omiše… Splitský výlet začínal odjezdem v šest ráno a cílem byl rybí trh. Split je krásné město, kde je vidět mnoho památek a detailů chorvatské kultury. Výlet byl super až na jednu drobnost, za kterou ale mohl rybí trh. :) Ten byl plný všemožné mořské zvířeny za ceny lidové. Nakoupili jsme rybky na večerní grilovačku a také pár kousků pro mlsné jazýčky našich chlupáčků – po rybách se jen zaprášilo…

Ve čtvrtek jsme měli na programu první noční výstavu ve Splitu. Pár dní před tím jsme si byli ověřit trasu na výstaviště, abychom nebloudili a omrknout stadion… No to byl luxus, už jsme se nemohli dočkat a hádali jsme, jestli psi budou běhat po umělém nebo pravém trávníku… Když jsme přijeli na parkoviště, čekalo nás překvapení: bylo skoro prázdné… Z prekérní situace nás vytáhla ruská výprava a navedli nás správným směrem na místo konání. Čekal na nás pidi stadionek na ragby, kde nebylo možné najít stín ani koš… Bylo to pro nás docela zklamání, obzvlášť když jsme viděli čtrnáct kruhů velikosti pro čivavy… Přihlášeno bylo zhruba 1200 psů a akity byli čtyři:

Psi

  • Třída dorostu: Chansu-Go Samurai Yashiki
  • Třída otevřená: Akauri Go Dei Laghi Tailly
  • Třída šampionů: Haguro Go Harukaze

Feny

  • Třída otevřená: Feiko Tomimopa

Na výstavu nás nalákali mimo „noci“ i zajímaví rozhodčí. První den měla posuzovat Marja Talvitie, která je zaangažovaná ve finském Akita a Shiba klubu. Ta byla nahrazena Michaelem Forte z Irska, nakonec nás však posuzoval Carlos Renau. Z přístupu k plemeni byl patrný nepříliš valný zájem o AI, jiným plemenům se věnoval s daleko větším nadšením. Haguro sice podstoupil důkladnou prohlídku, kdy mu rozhodčí prohmatal každou část těla, ale stejně byl celkový dojem z posuzování poněkud zvláštní. Hagísek přesto získal titul BOB a mohl se prezentovat v závěrečných soutěžích, pětku ale posuzoval týž rozhodčí, takže výsledek se dal předem očekávat. Druhý den se situace opakovala: Revaz Khomasuridze se specializací na plemeno akita inu, byl vyměněn za rozhodčího Eugeny Kuplyauskas. Jeho posuzování bylo velmi podobné předchozímu dni, chladné a bez zájmu. Hagísek získal výborný 1, bez titulu kvůli vylínání a BOB si odnesl italský pes. Akauri byl velice pěkný pes s drobnými vadami na kráse. Ty však byly laikům perfektně skryty v nafoukané a dokonale upravené srsti a skvělým předvedením. Zvítězil opravdu zaslouženě, ale sledovat, jak si před výstavou nesmí ani sednout, aby si nepocuchal „účes“ a jak mu handlerky stříkají sprejem vodu do tlamy, aby se nezmáčel, bylo poněkud smutné… Třetí den organizátoři opět provedli změnu rozhodčí na Ninu Karlsdotter. Její přístup se nám líbil ze všech třech dní nejvíce. Ačkoliv jsme si nedělali příliš velké naděje, jelikož před námi byli velcí a těžcí psi od leonbergů, přes šarplanince až po cane corso, mile nás překvapila. Ke psům měla úplně jiný přístup a posoudila akity zřejmě nejlépe. Posudek byl oproti předchozím dvěma dním vyčerpávají a detailní, tudíž člověk skutečně věděl, za co známku vlastně jeho pes obdržel. Haguro se předvedl velice pěkně, jelikož ho nesvíralo sálající horko a vyběhal V1, CAC. Nechceme předchozím dvěma rozhodčím křivdit, třeba jen neměli náladu a v 30°C horku se jim ani nedivíme. Ale práci paní Karlsdotter oceňujeme nejvíce. Každopádně nás paní Karlsdotter i pan Kuplyauskas zklamali BOBem u amerických akit, kdy vítězný pes byl sotva schopen odejít z kruhu díky jeho pohybu… Jinak dojmy mimo výstavního kruhu máme velmi pestré. Výstaviště se hemžilo Čechy, ale i jinými národnostmi. Oproti českým výstavám nás překvapil velký počet diváků při závěrečných soutěžích, které byly moc hezky připravené. Minulý rok byl Split ve znamení gladiátorů, letos převzali štafetu námořníci. Zejména ti diváci nás překvapili, protože jsme během týdnu zjistili pro nás neznámou věc: Chorvati nemají psy příliš v lásce. Ať jsme šli kamkoliv všude nás doprovázeli nevraživé pohledy Chorvatů, ze kterých nám přímo skákala husí kůže na zádech. Potkat psa se rovnalo zázraku… Většina psů, co jsme potkali, byli samozřejmě zlatí retrívři a psi typu bull – což nás překvapilo, protože sem turisti s těmito psy nemají přístup. Ale zpět k výstavě, posuzování začalo na minutu přesně, závěrečky také, za což mají Chorvaté veliké plus, mínus ale ztrháváme za to, že nikdo neměl šanci dozvědět se výsledky. Na výstavě jsme viděli i na českých výstavách pro nás neznámé – rvačku. Je pravda, že rvačky psů v Čechách bohužel nikoho nepřekvapí, ale rvačka horkokrevných chlapíků zvedla tribunu do posledního diváka. :) Naštěstí to odneslo nejvíce jedno triko, securiťáci včas zasáhli.

Na poslední výstavu jsme již nečekali. Ve dvanáct jsme museli opustit apartmán, tak jsme se rozloučili s pláží a vyrazili do Splitu, jelikož jsme si zapomněli nechat zapsat výsledky do PP (amatéři :) ). Čekali jsme do čtyř hodin, protože stejně nešlo v horku se psy jet pod rozpáleným sluncem. Na výstavišti jsme přemluvili slečnu zapisovatelku - další rada pro české kynology: pokud vyrazíte na výstavu a budete mít výsledek, který bude stát za zapsání, ujistěte se, že máte dost místa: Hagurův BOB zabral pět řádků a CAC poslední dva v PP…

Cesta domů byla zdlouhavá a zastávky se protahovali klidně i na dvě hoďky. Nikomu z nás se nechtělo loučit… Přesto jsme museli, s Corrýškovýma se naše cesty rozdělily u Jihlavy a Fajkýšovi jsme opustili u Havlíčkova Brodu – teda spíš oni nás. :) Děkujeme všem zúčastněným za báječně strávený týden, který bychom si bez vás tak moc neužili!! Byla to parádní akce a taky zkušenost na „jiné“ výstavě. Už vyhlížíme další výlet a nemůžeme dospat!! ;)

Díky!!!

P.S. Speciální díky patří opět Pájovi (tomu dvounohému), jemuž vděčíme za fotky na rajčeti – půjčil objektiv a další „udělátka“ k foťáku ;) A samozřejmě Corrýšovým, kteří ne zrovna jednoduše sehnali a zamluvili apartmány.

Galerky: Psí Chorvatsko" & fotky Chorvatska a moře