Praxe Útulek Troja

Jakožto studentka prvního ročníku oboru Kynologie na ČZU v Praze jsem absolvovala praxi "v mém oboru". Měli jsme poměrně pestrý výběr od chovatelských stanic pracovních psů, přes veterinární ordinaci až po zoo v Olomouci. Už od začátku jsem věděla, že bych nejraději praxi v trojském útulku a to se mi splnilo. Týden od 16. do 23.3. předčil má očekáváním a já získala zkušenosti k nezaplacení, poznala skvělé lidi, seznámila s provozem útulku a s ošetřováním psů vůbec. Naše práce spočívala ve třech bodech. Ráno v půl osmé nástup a šupem do zoo-koutku. Tam už stepovali naši první svěřenci – prasátka Máňa a Máňa, kozička Eržika a má oblíbenkyně ovečka Dolly. Po důkladném nakrmení, poklizení a hlavně rozmazlování piškoty :) jsme uklízeli poslední památky na záplavu sněhu. Kolem desáté-jedenácté jsme konečně mohli ke psům. Já měla na starosti "sklep", hlavně mou levou řadu. Poslední dva dny mi byli svěřeni i někteří pejsci z kotců na druhé straně, kteří se samozřejmě také klepali na procházku. Naší starostí bylo postarat se o to, aby se všichni dosyta prošli a protáhli kosti, zvykali si na vodítka… Obtěžkaná jediným platným platidlem – piškoty, jsme si kolem Vltavy štrádovali několik kilometrů denně, ale má únava byla značně přebyta elánem a povahami mých "dětí". :) Týden bohužel uběhl jako voda a nám se pryč rozhodně nechtělo. Přece jen je týden dlouhá doba, za kterou jsem si svá zlata zamilovala jako svá vlastní a loučení lehké nebylo. Nicméně – každou volnou hodinu v Praze jsem tam zase, i když v roli venčícího dobrovolníka. :)
Děkuji všem za tuto neopakovatelnou příležitost, za vřelé přijetí, za pomoc v nesnázích… prostě ZA VŠECHNO!

Na závěr dodám snad jen to, že praxe byla opravdu úžasná a práce mě bavila, ale kdyby lidé byli natolik uvědomnělí a zodpovědní na to, aby psům toto nedělali, byla bych o moc raději.

A teď bych vám ráda přiblížila mé zlatíčka, na které nikdy nezapomenu a stále na ně budu myslet:


Artur: Arturek je Pan Pes, nádherná brazilská fila s neuvěřitelnou povahou. Arturek měl svá privilegia, takže se mnou chodil na krátké procházky i víckrát denně a dostával piškotky navíc. :) Arturkovi je devět let a přesto za piškotek mile rád ukáže svou štěněčí rozvernost. Miláček k lidem i ke psům, zkrátka fascinující pes, po kterém každý touží.


Adélka: Kříženka Adélka se zprvu netvářila moc důvěřivě, chudinka si nejspíš zažila své. Ale cestu k ní jsem si našla brzy a je to prostě milionová feňule. Adélka se na procházky vždy těšila a vždy svým tempem u nohy čekala na tolik očekávanou pochvalu a pamlsek. Tak jako ona se neuměl dívat nikdo…


Věčný smíšek, před kterým jsem byla varována, protože je to divoch. :) Odradit jsem se nenechala a jeho kukuči jsem prostě neodolala. Začátek cesty krušný byl, ale za chvíli si říct dal a byli jsme sehraná dvojka. Za pár dní jsem přišla na to, že má základní poslušnost, tak jsme pilovali "Ke mně", "Sedni", "Lehni", "Štěkej" a "Pusinku" – ta mu šla nejlépe. :) Snad se on stejně jako všichni ostatní dostane ke správným lidem, kteří si uvědomují, co život se stafordem obnáší.


Můj favorit a strašný mazel. Teprve roční pejsek nabitý takovým množství energie, že jsem jej mnohdy obdivovala, kde se v něm bere. :) Bohužel jeho velkou zábavou svou psy, takže „protáhnout“ jej z kotce a zpět přes ostatní byl zážitek, ale venku mi to svým poskakováním a pusinkováním bez přestání vynahrazoval. Ale ke konci týdne už s hlavou vztyčenou prošel kolem psů a pokud se s ním dál bude správně pracovat, jsem přesvědčená, že psi pro něj nebudou problém a naučí se je tolerovat.


Arna: Arnička je starší fenka ovčáka, která jde těžce s dobou a protože ví, že ve světě frčí Hachiko nechala se jím inspirovat a své ouško nechává také ležérně odpočívat. :) Přes její věk a hojnou výživnou kondičku je velmi aktivní a delší prochajdy zvládala levou zadní. Má před sebou ještě dalekou cestu a snad i se svým novým milujícím pánem.


Ona byla má první, první, se kterou jsem šla ven. Veliká, krásná a na první pohled nejmodřejší fenečka NO, jejíž specialitou bylo brát si piškotky i s prsty. :) Na procházce si vždycky ladně vykračovala s výrazem „Pozor, jde dáma“ a rozhodně oprávněně. Škodolibě jsem se ale bavila na její účet, když si takto šla a z ničeho nic si uvědomila, že není u nohy. Aniž bych něco řekla a vůbec to chtěla, zařadila zpátečku a opět si mou levou nohu hlídala. ;) Bylo na ní vidět, že prošla důkladným výcvikem. Prostě princezna.


Gina: Ginuška je mladičká kříženka černé barvy a také hyperaktivka. Já ji vidím jako bezkonkurenčního psa na agi nebo dogfrisbee, protože to, co mi každý den předváděla, jasně svědčilo o tom, že ONA se pro velké výkony narodila. Nepochybuji o tom, že pokud si ji vezme sportovně založený člověk, vítězství na sebe nebude čekat, ona je nej!


Tento pejsek přišel druhý den mého pobytu. Byl krásně vyčesaný a hrozně miloučký, takže se snad jen zaběhl a je otázka času, kdy si pro něj majitelé přijdou. Chudinka měl naneštěstí hrůzu z kotce, tedy hlavně z t hrozné samoty. Takže přetahování bylo na denním pořádku. Ale všechno nakonec trpělivě zvládl a bezpochyby jeho zlaté srdce přitáhne ty pravé majitele.


Alex: Alexíček je stařičký dalmatin, na kterém jeho věk není rozhodně znát. Vesele si ťapkal a nadšeně vše musel prozkoumávat. Miloučký puňta miluje piškotky, ale ještě raději si přijde pro pohlazení, otevřenou vřelou náruč totiž potřebuje víc než cokoliv jiného.


Dědeček NO je také miláček. Už má sice své roky, ale i přesto rád zajde na kratší prochajdu a smlsne si na nějakém tom piškotku. Už sice neslyší, tak dobře jako jeho ostatní kolegové, přesto umí vrtět ocáskem stejně vesele.


Tento mladičký pejsek mi zdánlivě připomínal miniaturního afgánka, na fotce to sice není moc vidět, ale jeho krásná srst a elegance jistou spojitost uváděla :) Jak jsem napsala je zatím mladý, hodně tvárný a komunikativní. Myslím, že určitě neprohloupí ten, kdo by chtěl pejska, se kterým by se mohl věnovat dogdancingu. Ale šmudla se určitě brzy dočká a své triky ukáže. ;)


Ben: Beník je kříženeček většího vzrůstu a větší množství energie :) Benidlo miluje procházky tak moc, že nemá ani čas na nějaké ty mlsky. Ale na svého páníčka si čas najde vždycky, tak si snad pro něj brzy nějaký příjde.


Má srdeční záležitost: Tohle teprve sedmiměsíční štěstí jsem si chtěla odvést domů. Dostal mě hned na první pohled, kdy seděl v kotci a koukal, ouška přepadlé… Každodenní procházky mě utvrzovali v tom, že on je nejlepší. Mazel každým coulem, nesmírně učenlivý, kámoš se všemi, hračička a BŮH. S ním se mi loučilo obzvlášť těžce, chybělo málo a jel by se mnou, ale pět psů by bylo asi moc :) Broučka nějaká havěť nechala uvázaného v lese na pospas všemu, pěkně se k němu nechovali, první den před klackem couval, ale hodně brzy zjistil, že je s nimi ve skutečnosti děsná bžunda. Přes své špatné zkušenosti si zachoval optimismus a dával lásku všem na potkání. Snad se ještě někdy uvidíme...


Jana: S Janičkou jsem byla jen dvakrát stejně jako s ostatními pejsky popisovanými níže. Janička je dlouhonohá kříženka NO, neřízená střela řítící se kupředu, skákající metry daleko i vysoko :) Přesto milounká a úplatná piškotama :)


Mazílek, který se moc těšil na každou procházku, rád si pohrál s klacíkem a nechával se mazlit :)


Dex neboli Chobot – Dexíček je také kříženec NO a nejspíš dobrmana, pan moudrý, který si zachovává vždy chladnou hlavu, ale na lumpárny jej tak užije – ale jen když se nikdo nedívá :)


Můj další "bojový pejsek" a stejně jako jeho dva kolegové stejně milý a mazlivý. Byl ale rozumnější a rozvážnější, klidnější a i psi mu problém nedělali. Určitě se zde moc dlouho neohřeje.


"Paní Podengová" povahou i stavbou těla podobná Janičce, prostě pohyb, pohyb a zase pohyb :)


Neustále se vrtící a umívající se kříženeček rotwika :)


Kulí: Akčňák, co by za aportek položil život :)


Tohoto pejska si lidé pletli se štěňátkem NO. Věrná kopie ovčáka, akorát že v miniaturním vydání. :) Klidný, ale přesto čiperný pejsek s mazlivou povahou.


Jack: Jackoušek byl můj "poslední bojovník", rozdávat lásku umí velmi náruživě a vážně jsem ho párkrát měla až na hlavě :)